Severočeská PRAVDA

 List pokrokových občanů

Kam jsme se to dostali


Rubriky

Aktuální

Historie

Názory

Ohlasy

Vy se ptáte, my odpovídáme

Co nového v KSČM a nejen tam

Vyhrazeno mladým

Radíme a pomáháme si

Kam jsme se to dostali

Společenská kronika

Napište nám


Počítadlo

Počet přístupů

TOPlist



Václav Svatek: "Stydlík věčně živý"

Václav SvatekMotto: „Činy moudrých lidí diktuje rozum, méně moudrých zkušenosti, nevědoucích nutnost, činy zvířat příroda.“ (Marcus Tullius Cicero)

Je tomu už hodně dávno, něco přes půl století, kdy jsem se coby kluk poprvé setkal s podivným, ale rozhodně nezapomenutelným názvem – „Stydlík“.

Abych osvětlil našim čtenářům, především pak těm později narozeným, co to ten termín znamenal, musím zalistovat ve svých vzpomínkách. Vidím to před sebou jako dnes. Psala se tehdy padesátá léta a jeden letní podvečer nás navštívil soused, říkejme mu třeba pan Růžička, s žádostí o právní poradu mého otce. To by nebylo nic divného (byli jsme na to zvyklí) až do okamžiku, kdy zmíněný pán si vysvlékl sako a pod jeho klopou se zableskl červený odznáček. Otec tomu nevěnoval žádnou pozornost a s panem Růžičkou projednával jeho právní případ. Moje babička, která byla v kuchyni, však náhle zašeptala: „Jéžišmarjá, on má „Stydlíka“.“ Zbystřil jsem pozornost a zeptal se jí, co že to ten „Stydlík“ vlastně je. „Mlč, kluku, o takových věcech se nemluví, ještě nás přivedeš do maléru“, rázně mě odbyla babička. Když návštěva odešla a já s babičkou zůstal sám, nedalo mně to a znovu jsem se jí na „Stydlíka“ zeptal. Babička dlouho nechtěla nic říci, teprve až když jsem se jí mnohokráte dušoval, že budu mlčet jako hrob, konečně mně vysvětlila význam tohoto tajuplného slova. Dodnes si pamatuji, co mi řekla: „Víš, pan Růžička měl pod klopou odznak KSČ“, a pokračovala: „Kdyby to skutečně myslel s KSČ poctivě, tak by si ten jejich symbol neschovával pod klopu, nestyděl se za něj. a nechal si ho veřejně připnutý tak, jak to dělají jiní komunisté.“ A dále pokračovala: „Co si pak o takovém člověku máš myslet? Tam, kde se mu to hodí, nasadí si odznak, tam, kde se za něj stydí, schová ho pod klopu. Takovému odznaku se proto říká „Stydlík“ a lidem, kteří tak činí „chameleoni“. Tak jak léta ubíhala, mnohokrát jsem si na slova své babičky vzpomněl. Uvědomil jsem si kolik takových lidí s nejrůznějšími „Stydlíky“ se mezi námi pohybovalo a stále pohybuje. Charakteristické pak pro ně je, že „káží vodu a sami pijí víno“.

V poslední době jsem si na „Stydlíka“ opět vzpomněl v souvislosti s výroky našeho premiéra M. Topolánka týkajícími se letních olympijských her v Pekingu. Tento neohrožený bojovník za lidská práva si na klopu svého saka připnul odznak s tibetskou vlajkou a hrdě prohlásil, že na olympiádu do Pekingu pojede. Učinil tak podle svého vyjádření pouze na přání Českého olympijského výboru, aby podpořil naše sportovce. Změnil tak své původní rozhodnutí olympijských her se nezúčastnit z důvodu porušování lidských práv v Číně a především pak v Tibetu. Bohulibé rozhodnutí „velkého“ státníka, který si nakonec uvědomil, že kdyby v Číně chyběl, jak ho k tomu nabádali např. V. Havel, M. Bursík, K. Schwarzenberk a jiní s nimi sympatizující dámy a pánové, byla by to přece jenom velká faux pas. Jistě si také znovu vzpomněl na známá nerudovská slova z doby svého gymnaziálního studia: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“ A tak sice pozdě, ale přece jen si uvědomil, že do Pekingu přijedou jiné „pomazané“ hlavy, mezi kterými bude jak francouzský prezident N. Sarkózy dnes předsedající Evropské unii, tak i náš přítel nejvěrnější, americký prezident G. Bush. A on by zde měl chybět? Čert už vem, že pro G. Bushe je prioritou vždy kšeft a teprve potom nějaká ta lidská práva. Řekl si jistě potichu, neboť sám přece dobře ví, jak se s těmi lidskými právy dá dobře a účelově manipulovat. A konečně: Co platí pro jednoho, neplatí pro druhého, to je přece stará zásada. Těch příkladů známe přece bezpočet.

A tak, aby M. Topolánek alespoň trochu zakamufloval své nové rozhodnutí přece jen odjet na olympijské hry do Pekingu, prohlásil, že se ale 8. srpna t. r. zahajovacího ceremoniálu nezúčastní a do Číny přijede až 13. srpna. Byl si přitom dobře vědom toho, že kdyby tak neučinil a odletěl dříve, aby se zúčastnil slavnostního ceremoniálu otevření olympijských her, zřejmě by mu to jeho přítelkyně, která je m. j. členkou „Přátel Tibetu“, jakož i „přátelé ve zbrani“ asi nikdy neodpustili. Před námi se tak v této souvislosti jakoby znovu vynořila známá slova z dávnověku českých dějin – „Běda mužům, kterým žena vládne!“ Ale on to zřejmě už považuje za samozřejmost.

A tak lze s určitostí očekávat, že premiér do Číny na olympijské hry odletí za patřičného humbuku našich masmédií a samozřejmě s odznakem tibetské vlajky na klopě svého saka. Otázkou však zůstává, zda ho po příletu do Číny pod klopu svého saka zase neschová či bude s ním hostitelskou zemi veřejně provokovat. Nezapomínejme přitom, že „Stydlík“ je prostě „Stydlík“. V případě, že by náš premiér chtěl za každou cenu projevit své ego, má v Pekingu jedinečnou příležitost. Může totiž využít svého volného času a jít si zcela svobodně zademonstrovat do jednoho ze tří k tomu určených pekingských parků. Jmenovitě to jsou parky: SHijie, Zizhusman a Ritan. Má to však jeden háček. Bude-li totiž chtít protestovat, musí požádat o povolení od komunální správy města a od policie. Samozřejmě lze očekávat, že by mu bylo v takovém případě promptně vyhověno a koneckonců od toho má náš zastupitelský úřad a ten mu servilně udělá vše, co mu na očích uvidí. A nakonec existuje i možnost domluvit se s některým s německých sportovců, samozřejmě musí to být souzněná duše, protože každý se k tomu nepropůjčí a vypůjčit si, když už „Stydlík“ stačit nebude, zelenomodrý náramek s nápisem: „Sport for Humen rights“ (Sportem za lidská práva). Ale existují i jiné možnosti, jako např. spojit se s kapitánem německých vodních pólistů S. Mackebenem a realizovat jeho nápad obléci se do „mnišského“ oranžového hávu. Prostě možností je bezpočet. Je tedy jen na něm, kterou z nich by bylo nejlépe využít. A pak ať se „Čína třese v samotných základech“. Zapomíná se však při tom, že je to něco podobného, obrazně řečeno, jako kdyby si trpasličí rozklepaný ratlíček vyšlápl na bernardýna a ve svém komplexu velikášství neviděl a neslyšel ale hlavně, že si zaštěkal. Co říci závěrem? Snad jen tolik, že východní filosofie, kultura a mentalita stále ještě nejsou Západem pochopeny, natož pak konfuciánství, které světu má toho stále tolik co říci, a které m. j. i tvrdí, že jednotlivec je jenom prach ve stínu systému. Žel tato pravda zůstává stále nepochopena, především pak egoisty z mnohých západních zemí. Možná, že je tomu i tak lépe. Každý přece dělá jen to, co mu ostatní dovolí. A nám už nezbývá než dodat: Kam jsme se to dostali? Ale na to už si musí odpovědět každý sám.

Ing. V. Svatek, člen ÚV KSČM za Českolipsko

   Zpět    


Naše anketa

Archiv Severočeské PRAVDY

Ročník 2007
Ročník 2006


Kontakty:

Severočeká PRAVDA

měsíčník OV KSČM v České Lípě

Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021

E-mail: stary3@ralsko.net

Adresa redakce: Česká Lípa, Sokolská 295

Tel.: 487 520 836